Jdi na obsah Jdi na menu
 


   Chtěl bych touto cestou poděkovat sportovcům z Dašic, kteří  se v barvách Sparty Dašice  neohroženě postavili na start Jizerské 50 ročník 2010 a ve startovním poli, které čítalo okolo 4000 běžců se nestratili a dokázali tento závod absolvovat celý. Hoši děkujem.

Výsledková listina:

jméno:                                    čas:                     umístění                        klub

Hora Milan mladší                6.04.34                      2946                 Sparta Dašice

Šafář Jan                            6.20.00                       2978                 Sparta Dašice

Schejbal Pavel                     6:36.21                      3001                 Sparta Dašice nyní

                                                                                                     Sokol Roveň

 

 

Patria Direct Jizerská 50  (9. - 11. Ledna 2010)
(od roku 1971 se běží jako Memoriál expedice Peru ´70)

Jakožto dalších bezmála 5000 sportovců, rozhodli jsme se i my letos uctít památku Liberecké horolezecké party, která v roce 1970 tragicky zahynula na lavinovém svahu pod vrcholem Nevado Huascarán v Peru.  Říkám-li my, myslím tím zejména mě (vysokohorského vůdce Pedra), dále specialistu na výživu Jeana, a v neposlední řadě, jediného sportovce v našem tříčlenném týmu, Mildu (ml.)

Celá sportovní akce byla realizačním týmem rozdělena do tří dnů, neboť v sobotu byla naplánovaná povinná prezentace závodníků, v neděli vlastní závod a v pondělí návrat domů.

Dle tohoto scénáře jsme se také v sobotu v 9 hodin ráno začali naloďovat do Jeanovy Fabie. Jelikož jsme nechtěli ponechat nic náhodě, přibalili jsme si s sebou ještě trenéra, maséra a velkého znalce Liberce, Pedra st. Cesta, vzhledem ke klimatickým podmínkám, uplynula poměrně v pohodě. Neřízený smyk na čerpací stanici v Liberci jsme zvládli se ctí. Sám stojan před námi uhnul, takže jsme ho s přehledem minuli cca o 2,5 cm. A nebýt prošláplé podlahy, jak jsem brzdil, a deseti děr v opěradle u řidiče, jak jsem se křečovitě držel, tak by vlastně ani nikdo nic nepoznal. Prezentace proběhla bez komplikací. Jen se mě malinko dotklo, že děvčata vydávající startovní číslo mi k němu ještě navíc přibalila hřejivou náplast na záda – prý proti bolestem. No asi jsem příliš vztahovačný. Po ubytování jsme zašli na večeři do Plzeňky, abychom byli komplexně připraveni na koncert skupiny Support Lesbiens, která byla součástí doprovodného programu. Během koncertu jsme se každý bavili po svém. Já s Mildou jsme vinou špatného obutí klepali kosu a Jean do sebe, v rámci životosprávy, nalil 1,5 litru svařáku. Po koncertě, když už opravdu nikdo z nás neměl žízeň, jsme šli bydlet.

Ráno jsme vstávali v 7 hodin, kupodivu se to podařilo i Jeanovi, i když večer bych na něho nevsadil ani zlámanou grešli. Po snídani jsme se oblékli a vyrazili na terminál, ze kterého měla jet kyvadlovka do Bedřichova. Když jsme po půlhodině dorazili na nástupiště, lehce nás udivilo, že tam nikdo není. Ba co více, nejsou ve sněhu ani otisky lyží, nebo hůlek. Hned nám bylo jasné, že stojíme na zastávce hezké, leč bohužel ne takové, ze které se jezdí na padesátku. Ještě, že šel kolem nějaký mladík s běžkami. Logicky jsme usoudili, že se patrně jen tak neprochází a pustili jsme se za ním. Asi za čtvrt hodinky už jsme seděli v našem autobuse a uháněli směr start.

Jelikož jsme startovali až v 8. elitní vlně, dostali jsme se na řadu až v 9.35. Po odstartování naší vlny jsme nechali všechny blázny odfrčet, skočili do lyží, dali nezbytného Bechera a pomaloučku vyrazili na trať. Po 4 km pohodové procházky přišlo nejhorší (6 km stoupání) na trati. V klídku si ťapkám volným procházkopochodovým  krokem (to víte, červený Klister je červený Klister) a náhle vidím, že z našeho týmu jsem tu zbyl sám. Vyskočil jsem mimo stopu, otočil se a vidím, jak nějací dva sněhuláci ve známých čepicích si to valí Matalíkovkou (tj. s lyžemi na ramenou) do kopce a ani se nezačervenali. No to je materiál, vezou sem 150 km lyže, aby je nakonec nosili v ruce? K tomu já se nikdy nesnížím. Dokonce přemýšlím, jestli se k nim mám vůbec hlásit. Ve finále přeci jen ve mně zvítězilo dobro a počkal jsem na ně. Dal jsem jim ze svých zásob jednu ze tří tub Klisteru, otočil se, a upaloval, aby mě s nimi nikdo neviděl. Na vrchol jsem vyšel se ctí, zpravidla jsem se ani moc nezadýchal, obrousil jsem z lyží asi 10 kilo sněhu (to víte, červený Klister je červený Klister) a vydal se na poznávací cestu po krásách našich hor. Náhle, z ničeho nic, se mi v kapse rozeřval telefon. Opouštím stopu – zvedám.  Víťa Hruša: „ Nazdar chlapi, nezapomeňte se pořádně rozcvičit“. A jo. Típám telefon, začínám se rozcvičovat. Předjíždí mě Milda. Co je? On nemusí a já jo? Konec rozcvičky. Skáču do stopy a vyrážím za ním. Bohužel nějak jsem nezachytil jeho nástup, potkal jsem ho až po závodě v jídelním stanu, a nutno říct, že byl už poměrně delší dobu po večeři. No nic jedeme dál. Koukám na hodinky, jak mi to pěkně ubíhá. 2hodiny 15minut – Andrus Veerpalu (dvojnásobný olympijský vítěz a mistr světa) už je touto dobou v cíli a já mám být za hodinu na Jizerce. Cože? Už za hodinu? 9 km? No nazdar. Prodlužuji krok, chvílemi se zdá, že dokonce i běžím. Píchám tak silně, že se hůlky prohýbají, jak tyče Sergeje Bubky. Valím, uháním, peláším, abych to stihnul. Nebudu-li tam do 13 hodin, zavřou trať a dál mě už nepustí. Taková potupa, 38 let těžkého tréninku přijde nazmar – vymýšlím větná spojení, jak je ukecám, aby mě pustili dál. 12.50 projíždím kontrolou splavený jak myš. Hurááá stihnul jsem to. Pichlavě se ještě ptám traťového komisaře – tak co, stihnul jsem to do 13? Jeho odpověď mě uzemnila. Jo v pohodě, to jste nemusel spěchat „pro vás“ jsme to posunuli do 13.30. Debil jeden vytlemenej. Ještě teď vidím jeho úsměv alá Puskailer. Nemám rád komisaře. Takřka nepříčetný jedu dál. Ještě slyším, jak za mnou heleká. Nechte si to přemáznout, bude stoupání. Asi neví, co je to červenej Klister, pablb. Kopec jsem schroupnul, ani jsem to nepostřehl. Další časová kontrola je v 14.30 na Smědavě. Pche, s malíčkem v nose a bez hůlek. Jo, když je forma, tak je prostě forma. Dojíždí mě Jean. Hlásí, že ho konečně trochu přestala bolet hlava potom svařáku a neférově mi mizí v mlze. Dále se už nestalo nic zvláštního, co by vybočovalo z normálu. Snad jen cílová rovinka a na ní minimálně 100 diváků (zřejmě pořadatelů, kterým ujel autobus do Liberce). Hlasatel huláká:  „A nyní se nám do cíle blíží další závodník, je to s číslem 3781 Pavééél  Shejbáááál“, a těch sto zmrzlých najednou začalo řvát, jak zimní stadion. Hop, hop, hop, hop, hop. Bůh ví, kde se to ve mně vzalo, ale neuvěřitelně jsem se vybičoval k závěrečnému finiši. Proťal jsem cílovou fotobuňku a hned se na mě vrhly tři osoby. Dvě mladé holčiny a jedna babča. Jedno děvče mi sundalo z nohy čip, druhé mi dalo jeden pamětní odznáček, pak se na mě usmálo a říká: „Za ten finiš si zasloužíte ještě jeden“. A vmáčkla mi ho do ruky. Korunu celému tomuto momentu nasadila babča slovy: „ Jel jsi moc pěkně, těším se s tebou na shledanou za rok“! A chlapsky mě polpácala po ramenou.

Co dodat závěrem? Byla to docela poeticky strávená neděle. Organizace naprosto luxusní. Na občerstvovačkách měli všeho dost i pro nás, kteří jsme dojížděli až za šera. Různé čaje, ionťáky, sušenky, pomeranče, piškotovou roládu a na poslední stanici dokonce i párek. Na kontrolách servisní a mazací stany  - vše pochopitelně zdarma. A co se týče kyvadlovky z a do Liberce, ta jezdila prakticky furt.

Výsledky:

      1.  Oskar  SWÄRD                              SWE               02.14.39,6
      2.  Thomas  ALSGAARD                    NOR               02.14.39,8
      3.  Stanislav  ŘEZÁČ                           CZE                02.14.40,6
      6.  Andrus  VEERPALU                       EST                02.14.43,6
2946.  Milan  HORA  ml.                         CZE                06.04.34,9
2978.  Jan  ŠAFÁŘ                                    CZE                06.20.00,3
3001.  Pavel  SHEJBAL                             CZE                06.36.31,0


Do tohoto padesátikilometrového závodu odstartovalo celkem 3254 závodníků , z nichž klasifikováno bylo 3016.

S pozdravem „SKOL“
Vás zdraví

Vedoucí výpravy

PS:

1. Příští rok, kdo si chce splnit bobříka odvahy – není nic jednoduššího, než poslat přihlášku.
2. Kdo by se chtěl posmívat časům a umístěním, má příští rok možnost si to zkusit sám a být lepší.
3. Je tam krásná příroda, čistý vzduch, ale těch 50 km, kurva to je dálka.

 

 

 Fota zde!!!

www.spartadasice.estranky.cz/fotoalbum/ostatni-2009-2010/ostatni-2009-2010

Pedrovi (Franta, 24. 01. 2010 19:52)

No,ani se nám nechtělo věřit,že to v tom počasí absolvuješ a ještě se budeš na starý kolena takhle honit....jen jestli to teď kvůli tomu tvýmu Klystýru nebo Klistru nebudou muset zavřít, bude to určitě do mrtě vydřený :-)Ale jinak smekáme :-) Tak čp.

pro Oleho (David Backham, 14. 01. 2010 16:17)

Tak to ti Ole nevěřím!!!

Alkohol (Ole Einar Bjordalen, 13. 01. 2010 16:40)

Příště nechlastám a hlavně se nevsázím s Perdem a Miloušem

Pedroj (viťa, 13. 01. 2010 10:31)

Buď rád,že na 11km,kdyby to bylo na 30km,tak by ses už nehnul:-)

pro borce!!! (ZÁMA, 13. 01. 2010 09:26)

souhlas s pedrem mohlo to být trochu lepší,ale na poprvé super,už jen to že ste se kousli a dojeli za světla,příště to pořádně rozbalte už den předem na nějaké té kulturní akci,jen při pomyšlení na 50 km mě z toho bolí nohy!!! prostě ste fakt DOST DOBRÝ!

Na vysvětlenou (Pedro, 12. 01. 2010 21:55)

Také tady se potvrdilo, že kdo nemá červený Klister, ten jakoby nebyl. Taktéž i já děkuji za podporu. A musím sebekriticky přiznat, že to mohlo býti i lepší, ale totálně mě na jedenáctém km závodu odvařil sportovní komentátor Vítěz, který mi na trať zatelefonoval, ať se nezapomenu pořádně rozcvičit. Musel jsem tudíž vystoupit ze stopy a pořádně se rozcvičit. Pak teprve mi bylo dopřáno vrátit se na trať. Bohužel nabrané manko jsem už do konce závodu nesmazal.

Sportu (Melli, 12. 01. 2010 00:25)

Klobouček dolů, chlapci!!! Jdu se podívat do statistik, jestli opravdu 999 lidí vzdalo - pokud mě paměť neklame, tak za Pedrem díky specifickému mazání obvykle rozkvétá louka. Nebo jsi změnil vosky :-)?

Všem (Ole Einar Bjordalen, 11. 01. 2010 12:47)

Děkujeme za podporu

obdiv (viťa, 10. 01. 2010 19:05)

Taktéž se připojuji,musím ale říci,že nebýt mě,tak výsledky by jsme měli až od vás,ale že jsem na vás byl moooc zvědavej,jak se vám povede,tak jsem odpoledne strávil u počítače a s nervozitou jsem prohlížel výsledky.Dašické opory jsem našel celkem brzy,ale roveňskou hvězdu stále né a né,když už jsem to pomalu vzdával s pocitem,že i tento to vzdal,hle ukázal se na obrazovce,tak děkuji jizerákoj,že ušetřil naše tři borce,a zdárně je dovedl do cíle,i když určitě znaveni jak po dašickém tréninku,ale šťastni,že to dokázali.Nečekejte žádné velké schromážďění na náměstí,zas tak dobrý jste nebyli (-:,maximálně pivko v putice.

gratulace (David Backham., 10. 01. 2010 18:08)

Gratuluji a smekám....už jenom proto, že vím jaký tam jsou krpály

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář