Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jizerská 50 2012

Jizerská 50 2012 - KONEČNĚ POVÍDKA!!!!

8. 1. 2012

Tradiční otevření sportovní sézóny 2012 obstaralo, jak už je zvykem několik nadšenců z SK Sparty Dašice a SK Dolní Roveň. Náše klubové vlajky se zapsali nesmazatelným písmem v dalším, tentokráté 45 ročníku lyžařského závodu Jizerská 50. Tradičně nechyběli nestoři Jan Šafář, Milan Hora ml., Pavel Schejbal. Vlivem zranění bohužel nemohl rozšířit řady již přihlášený nováček Rostislav Vinař, který nabídl svou pozici na startu, ale nenašel se nikdo odvážný z klubových řad. Těsně před startem musel bohužel vzdát svou druhou účast i Petr Borovec, který zřejmě přehnal přípravu a skolil ho vir.

 

Jubilejní 45 ročník zaskočil nejednoho zkušeného skialpinistu, ale železní muži ze Sparty se nedali odradit a závod zdárně i přes nepřízeň počasí dokončili. Sokolník byl jasným důkazem toho, že závod není žádné peříčko a vjel v jeho průběhu do cesty svozu....

startovní číslo jméno celkové umístění výsledný čas
3685 Šafář Jan 2500 5:37
3686 Hora Milan ml. 2995 6:09
OUT-SKIBUS Pavel Schejbal OUT-SKIBUS OUT-SKIBUS
4347 Petr Borovec OUT-MORIBUNDUS OUT-MORIBU.
OUT - zraněn Rostislav Vinař OUT- zraněn OUT-zraněn

 

ROZDÍL MEZI LOŇSKÝM A LETOŠNÍM ROČNÍKEM (poslední čtyři fota alba) zde!!

http://www.spartadasice.estranky.cz/fotoalbum/jizerska-50-2011-12/

 

Jizerská 50 ( 8. ledna 2012)

Tak se nám rok s rokem sešel a už zase před námi stála výzva pokořit nástrahy bedřichovských kopečků. V původní nominaci se opět objevila naše „silná trojka“(Jean, Milda a Já). Přičemž dva z nás jsou silní výkonem a jeden postavou. Další, kdo prošel velmi jemným sítem výběru, byl loňský debutant Borda a dva úplní nováčci Rosťa Vinař a Ivan Morávek. Trhliny naše reprezentace dostala už před samotným odjezdem na sever. Rosťovi během podzimu, a bez slůvka rozloučení, odešlo pravé koleno. Následovala operace, rehabilitace a rekonvalescence. Bohužel však do závodu zbývalo málo času a tak koncilium lékařů v čele s primářem Mudr. Šárkou Klicperovou rozhodli, že Rosťův momentální zdravotní stav mu nedovoluje vyrazit s námi do hor. Další pohroma se na nás sesypala záhy, když Bordu pár dní před odjezdem sklátila záludná smrtelná choroba – rýmička. Jelikož „Váňa tým“ odjel k příbuzným do Liberce po své vlastní ose, tak jako již tradičně jsme se ve třech nasoukali do Jeanovi Škodověnky a zamířili směr Ještěd. Rituální průjezd benzínkou a čestné kolečko na kruháči a pak tradiční prezentace v Nise (pochopitelně v obchodním centru – nikoli v řece). Ubytování, po zkušenostech z loňska, jsme zvolili v podkroví penziónku Millenium. Bude nám patrně chybět brutální smrad ze spálené cibulky a volně pohozený spící bezdomovec ve sprchách ubytovny Kotelna, kde jsme bivakovali v minulých dvou letech, ale snad to nějak ustojíme. Večerní koncert Davida Kollera byl super, troška svařáčku a ledové kafe v Mekáči, a pak hajdy do postele. Ráno na startu se vše tvářilo poměrně stabilně. Komentátor řval jak na lesy, vrtulník lítal jak smyslů zbavený a ani drobné mrholení nenaznačovalo, co nás v příštích hodinách čeká. Srabové posléze odešli do sedmé vlny a já v té osmé začal vyhlížet Váňu – marně. A v zápětí se i osmý vláček dal do pohybu. Hned po startu - příšerné oraniště. Pohádky pořadatelů o rozšíření trati na šest stop by líp nenapsal ani Hans Christian Andersen. Jak kilometry ubíhaly, začal se pod nohami ztrácet i tolik potřebný sníh. O vyfrézované stopě nemohl mluvit ani ten největší optimista. Navíc po zúžení trati, kde pořadatelé udělali jen stopy dvě, tak jednu v zápětí zrušili debilní kameramani na skútrech v honu za nejlepšími záběry na elitní skupinu. Druhá, čili poslední stopa vzala za své zhruba po první pětistovce a tak na nás zbyly jen opravdové galeje. Okolo dvacátého kilometru už se nedalo prakticky jet. Do kopce si každý pochodoval jak na prvního máje a z kopce se klacky nosily na ramenou, neboť zledovatělá sněhuprázdná silnice byla prakticky neuplužitelná. A jelikož nás ten samý povrch čekal i na rovinách, tak jsme všichni bruslili klasika, neklasika. Po takto absolvovaných dvaceti kilometrech na nás, myslím tím tempaře a limitáře, čekal jen smutný verdikt traťových komisařů – časový limit pro průjezd kontrolou vypršel, autobus na vás čeká na Smědavě. Za další hodinu jsem se doplácal na Smědavu. Vzteky jsem jim tam sežral pět tatranek, hrst hrozinek a šel jsem na nástupiště. Stáli jsme tam jak ve škole na hanbě, potichu a sklesle. Naštěstí za chvilku přijel autobus potupy. Napytlovali jsme se dovnitř a rozhořela se vášnivá debata, přičemž nejčastějším, ale bohužel i nejslušnějším pojmenováním na stranu pořadatelů, byla neveliká pánská část těla na čé.

Ale zanechme zpěvu truchlivých písní.

Kluci i včetně nováčka Váni jeli opět skvěle. Nic na tom nezměnily ani velmi špatné podmínky. Prostě se kousli a Bedřichov pokořili. Dalším supervýkonem byla účast našich barev v doprovodném závodu na 25 km. Na 33 místě v kategorii do 18 let se umístil teprve třináctiletý Vašek Morávek (nar. 1999), tedy pochopitelně pod zdatným dohledem trenéra, maséra a servismana (to vše v jedné osobě), tedy pod dohledem mamky Lady, sfouknul nástrahy Jizerských hor tak, že by mu to mohl závidět leckterý zkušený horal.

Výsledky Jizerské 50: 1 - ŘEZÁČ Stanislav - 2:21:49.2

2645 - ŠAFÁŘ Jan - 5:37:02.6

2887 - MORÁVEK Ivan - 5:50:11.9

3202 - HORA Milan - 6:09:18.6

Na padesátikilometrovou procházku bylo registrováno 4.689 běžkařů z toho celých 808 se do cíle nedostalo.

Výsledky závodu na 25 km: celkově – 608 - MORÁVKOVÁ Lada - 2:32:22.4

665 - MORÁVEK Václav - 2:38:41.4

Co říci závěrem? Snad jen to, že letos nám Betřichov právem ukázal, kdo je v horách pánem a tentokrát nám pěkně nadělil – tedy především mě :o(

PS: Jediné, co mě potěšilo, bylo to, že se Jean celý rok učil norsky naprosto zbytečně :o) :o) :o)

S pozdravem „skol“ zdraví

Pedro